Chlorella pyrenoidosa je sladkovodní jednobuněčná mikroskopická řasa. Existuje již téměř tři miliardy let! Svůj název si vysloužila díky své barvě a stavbě. Chlorosřecky znamená zelený a ella se dá z latiny přeložit jako malý.
Chlorellu objevil v roce 1890 nizozemský botanik, mikrobiolog, profesor a vědec Martinus Wilhelm Beijerinck. V té době i přes své unikátní účinky nezískala přílišnou pozornost. O pár desítek let později, nositelé nobelovy ceny Otto Heinrich Warburg respektive Melvin Calvin při svých výzkumech buněčného dýchání a fotosyntézy resp. oxidace oxidu uhličitého v rostlinách používali z velké části právě chlorellu.
Opravdový zlom v popularitě chlorelly ale nastal až v 70 letech 
20. stol. a to zejména díky 2. světové válce. Japonsko bylo tehdy následkem shození atomových bomb na Hirošimu a Nagasaki zamořené radioaktivními látkami a vše mnoho kilometrů od epicentra bylo buď zničeno, či výrazně poznamenáno.
Lidé, kteří šťastnou náhodou přežili měli těžké zdravotní potíže a po generace se rodily postižené děti v důsledku ozáření. V té době se vzpomnělo na téměř zázračné účinky chlorelly. Dle vědeckých průzkumů měla chlorella z těla odstraňovat těžké kovy jako olovo, kadmium či arzen a měla tlumit toxicitu způsobenou ozářením.
Zanedlouho na sobě lidé pociťovali kladné účinky. Přestaly jim padat vlasy a zuby, nebývalo jim tak špatně a cítili se celkově "čistší". To byl důkaz, že chlorella opravdu funguje nejen na papíře, ale i v reálném světě. Tato informace se velmi rychle rozšířila a chlorella se záhy stala nejoblíbenějším a nejkonzumovanějším doplňkem stravy. V té době si ji pravidelně dopřávalo cca 7 milionů Japonců.
ZPRACOVÁNÍ CHLORELLY
Při správném zpracování se vstřebatelnost chlorelly do lidského organismu zvýší až 4x. Pakliže bychom chlorellu pouze sklidili a vylisovali do tablet, vstřebatelnost je cca 20%, pakliže bychom, ale provedli úpravu (dezintegraci), vstřebatelnost rázem vzroste až na 80%, což je v současné době považováno jako jedna z maximálních hodnot.
DEZINTEGRACE CHLORELLY
Jedna z nejdůležitějších částí, která má na kvalitu chlorelly zásadní vliv je narušení buněčných stěn - tzv. dezintegrace. Chlorella má sama o sobě velmi silnou buněčnou stěnu, kterou enzymy našeho trávícího traktu nedokáží správně zpracovat. Pakliže bychom konzumovali chlorellu bez jakýchkoli úprav, vstřebatelnost by byla cca 20%. Naštěstí na tuto skutečnost vědci přišli a naučili se silnou stěnu rozbít/narušit šetrným způsobem, tak aby neporušili kvalitu chlorelly a zároveň, aby byla vstřebatelnost co nejvyšší. V současné době se používají zejména 3 hlavní formy dezintegrace - STEAM, Dyno Mill a chemická metoda (tato metoda je na ústupu).